Inspirace z Mongolska
20.12.2010
Co mě vlastně do Ulaanbaataru zaválo? Jela jsem na místní univerzitu školit lidi, kteří chtějí pečovat o děti, a zároveň s vytyčeným cílem rozšířit si vlastní odborné obzory. Chtěla jsem poznat systém mongolského školství a pochopit možné těžkosti mongolských dětí u nás.
Školení se účastnili zástupci mongolské státní univerzity, sociální pracovníci a lidé z neziskového sektoru. Tato skupina absolvuje měsíční školení o tématech, které jsou v péči o děti aktuální. Během mé týdenní návštěvy jsme se zaměřili na oblasti, v nichž se Liga snaží být aktivní. Každé setkání jsem rozdělila na teoretickou a interaktivní část a probrali jsme témata jako jsou možnosti sanace rodiny, sociopatologické jevy u dětí a mládeže, možnosti jak dostat děti z ústavů nebo například inkluzi ve školství. Odpoledne následoval program se zástupcem místní neziskové organizace. Podle evaluačních dotazníků, ale i z reakcí účastníků, bylo patrné, že nejvíce ocenili interaktivní pojetí těchto témat, kdy měli možnost se kreativně vyjádřit, uvolnit se a hrát si, zkrátka ne jen „škrobeně“ naslouchat přednášejícímu.
Kromě školení jsem si chtěla udělat komplexní obrázek o školství v Mongolsku a poznat hlavně základní školy. Zajímalo mě, zda se jejich systém v něčem liší od našeho, jakým problémům v Mongolsku čelí a jestli se objevuje nějaký jev, který byl pro nás doposud neznámý.
Jak na tom tedy mongolské školství je? Vzhledem k hospodářské úrovni země se nedaří shánět finanční prostředky na sociální oblasti, kam patří samozřejmě nejen školství, ale i další témata související s dětmi a jejich právy. A protože v Mongolsku 48% procent populace tvoří děti do 18 let, stává se z toho celonárodní problém. Zejména kolem hlavního města, kde žije asi polovina všech obyvatel Mongolska, najdete tisíce opuštěných dětí. Nejčastější příčinou je odchod rodičů za prací do ciziny a také velmi početná sociálně slabá vrstva obyvatel. Odborníci se zatím bezvýsledně potýkají s otázkou, jak tento problém vyřešit.
Celý systém školství je, co se stupňů, zaměření a funkce týká, velice podobný tomu našemu. Na základních školách se ovšem v jedné třídě mnohdy učí i více než čtyřicet dětí. Také potíže, s nimiž bojují mongolské děti, jsou vesměs stejné, jako ty, které trápí žáky v Česku. Všechno se zdá být podobné a odlišnosti jsou způsobené pouze socioekonomickým statutem jednotlivých skupin lidí nebo jinou kulturní tradicí. Je tedy něco, co nás na mongolském školství může inspirovat? Kupodivu ano!
Již několik let se na základních školách daří prosazovat a zajišťovat funkci sociálně-terénního pracovníka. Díky tomu dnes najdete na 80% mongolských státních škol odborníka, který se zabývá sociálními záležitostmi dětí na škole a to je opravdu úžasné. Hlavní náplní práce sociálně-terénního pracovníka je zejména organizování mimoškolních aktivit dětí, sledování a zlepšování školního klimatu. K dalším činnostem patří práce s rodiči či učiteli a v neposlední řadě poskytovaní sociálního servisu dětem, které ho aktuálně potřebují nebo mohou být něčím ohroženy.
No není to skvělá myšlenka? Ač v mnohých věcech se můžeme cítit být napřed, asi mi dáte za pravdu, že v této sféře pokulháváme a máme se stále co učit. Třeba i z mongolského příkladu.
Monika Tannenbergerová
