Géniové, postižení i menšiny se učí spolu. Jde to a je to férové

Na jižní Moravě je šest Férových škol, v nichž se učí děti s různými druhy handicapů společně s „normálními“ dětmi. Je to fér, i když to učitele stojí víc práce.

Ve čtvrté třídě šaratické školy se mluví o mamutech. Štorchův úryvek v čítance čtou děti nahlas. „Před pěti tisíci lety...“ slabikuje Klárka. A paní učitelka ji zarazí. „Co bylo před pěti tisíci lety, Dominiku?“ Z první lavice zvedne hlavu blonďatý klučina, který sestavuje na papíře křížovku, a vysvětluje svým spolužákům podrobnosti o pravěku. Dominik je extrémně nadané dítě.

Do třídy s ním chodí nejenom spolužáci, o kterých se mluví jako o průměrných či normálních, ale i dvě děti, kterémají diagnostikovanou mentální poruchu a pracují s asistenty. Šaratická škola je Férová škola. Amá na to dokonce certifikát od Ligy lidských práv. Počítá totiž s takzvanou inkluzí, tedy vzdělává spolu s dětmi většinové společnosti i děti, které vybočují z normy a nějak se liší.

Učí, že svět je různobarevný

Certifikát má v republice zatím deset škol. Chodí do nich děti s poruchami učení, žáci ze sociálně vyloučených skupin, mentálně i tělesně postižení i děti cizinců. Cíl je jediný: neoddělovat ty, kteří jsou jiní, učit děti odmalička, že svět je různobarevný, a naučit je žít v odlišnostech. „Děti, které se odlišují, začleňujeme už několik let. Přináší nám to radost. I když starosti s tím jsou samozřejmě také. Předně jsem musela přesvědčit učitelský sbor, že i když s tím bude víc práce, má to smysl,“ vysvětluje ředitelka šaratické školy Eliška Novoměstská.

Pedagožka projektu Férová škola v Lize lidských práv Monika Tannenbergerová si je jistá, že odsouvání problémových dětí do speciálních škol je krátkozraké. A má hned tři důvody: právní, morální a pedagogický. „Každé dítě, ať už má jakoukoli poruchu nebo zvláštnost,má nárok na to, aby se vzdělávalo v běžné škole. Děti, které nějak vybočují, ovšem v současné době často končí v systému škol speciálních. To považuji za nešťastné, protože jejich intelekt a schopnosti by jim mohla pomoci lépe rozvíjet kvalitní základní škola,“ vysvětluje. Ještě důležitější je podle ní rozměr morální. Je nutné děti připravit na to, že v životě potkají různé lidi - chytřejší, hloupější, rychlejší i pomalejší, handicapované i s jinou barvou kůže. Úkolem dnešní školy je podle pedagogů učit budoucí generaci spolu žít, učit se a pracovat a nejen umět vyjmenovaná slova.

Tenhle argument používá Tannenbergerová, i když dojde na otázku, která napadne rodiče každého nadanějšího dítěte. Tedy: „Proč by měl někdo zaostalejší brzdit mé chytré dítě?“ „Škola však nemá dítě jen nabiflovat vědomosti, ale naučit ho sociálním kontaktům a komunikaci, což se lépe daří školám s inkluzivním přístupem. Férové školy jsou navíc schopné vzdělávat děti podle požadavků různě či paralelně,“ popisuje pedagožka.

To dosvědčuje i učitelka Dagmar Válková ze šaratické školy. Připravuje si tři plány na jednu hodinu, jedním způsobem pracuje s nadaným Dominikem, jiné věci zvládají handicapovaní žáci s asistenty a jiný přístup má ke zbytku třídy.
Na jižní Moravě je nejvíc Férových škol v republice, kromě té šaratické je ještě v Kanicích a další čtyři jsou v Břeclavi.


Autor článku: Klára Kubíčková, MF DNES
Článek byl publikován dne 3. 12. 2010 v Mladé frontě DNES