Již čtvrtým rokem pracuji na ZŠ Gutha Jarkovského v Kostelci nad Orlicí jako asistentka pedagoga u dívenky, která má diagnózu Westův syndrom. Mé předešlé pedagogické působení v MŠ, v ÚSP pro mládež a posléze i v bývalé „zvláštní“ škole mě velice pomohlo a dalo by se říct, že stále pomáhá při práci s Lucinkou. Ale pěkně od začátku……Když jsem se dozvěděla, že nastoupím k této holčičce, nejen, že jsem na internetu hledala informace o jejím postižení, ale také jsem zašla do zdejší „běžné“ MŠ, kde jsem Lucku poznala a získala o ní prvotní informace od její paní učitelky. Dále následovala schůzka s rodiči, se speciální pedagožkou SPC a pak už pro mě a pro Lucku začal první školní rok na naší ZŠ.
Lucka se již s dětmi znala ze školky a ke mně i k paní učitelce si také brzy našla cestičku. První „učení“ nám všem ukázalo, že to bude trochu náročnější, že Lucka bude potřebovat hodně a hodně motivace, speciální pomůcky a také trpělivost od nás všech. První třídu Lucka s úspěchem absolvovala, a i když se hned nenaučila číst, do školy chodila ráda, se zájmem o vše nové. V současné době navštěvuje 4. třídu, celkem dobře čte, zvládá početní operace do 100, pomalu začíná s násobilkou a vyjmenovanými slovy. Vzdělává se podle přílohy RVP pro LMP. Ale co je nejdůležitější, že se ve škole cítí dobře, je integrovaná společně se zdravými dětmi, které zná a pro ně je samozřejmostí, že ji berou mezi sebe a v případě potřeby poradí, pomůžou. Lucka se naučí básničku jako ostatní děti, přednese ji před tabulí, v hodinách slohu zpracovává úkoly jednodušší formou, vypravuje společně s dětmi. V rámci rozšířené výuky pracovních činností chodíme do kuchyňky a voňavé dobroty pak Lucka dává ochutnat svým spolužákům. Dostává kladné ocenění, což působí velice dobře na její sebevědomí a motivuje ji to k další činnosti. Děti mají zájem i o speciální pomůcky, se kterými pracujeme, ochotně pomáhají, ptají se, zda mohou také něco vyrobit, přinést. Edukační proces u Lucinky probíhá výrazně pomalejším tempem. Paměť osob s LMP je především mechanická, je tedy mnohem složitější nabýt určité vědomosti a trvá to mnohem delší čas. Lucka potřebuje mnohonásobně informaci opakovat, než se vědomost do paměti uloží. Pokud už má znalost osvojenou, velmi často ji zapomene, když se neopakuje. Proto potřebuje různé speciální pomůcky a pracovní sešity a pak vhodnou motivací ji připravit na edukační proces.
Moc mě těší, jak velký kus práce Lucka udělala, včetně větší samostatnosti a to díky své píli, podpory rodičů a za přispění všech zúčastněných ve školním prostředí. Pokroky dělá neustále, sice pomalým tempem, ale stále se učí nové věci a sociální integrace je určitě plnohodnotná.
Mgr. Jitka Šveidlerová
Slovo třídní učitelky závěrem….
Integrované dítě do běžného prostředí základní školy není na naší škole výjimečný jev. Během mé praxe jsem se setkala již s několika takovými dětmi, třem jsem byla třídní učitelkou. Každé z nich bylo naprosto jiné, lišily se druhem postižení či potíží, každé vyžadovalo jiný přístup a jiný druh pomoci. V jednom si ale byly všechny tři děti velmi podobné. Bez osobního a individuálního přístupu, bez pomoci asistentky a zejména bez velmi důležitého a velmi cenného začlenění do běžného kolektivu základní školy by jejich nynější integrace a taktéž i budoucí začlenění do běžného života a společnosti nebylo vůbec reálné. Ano, najdou se oponující lidé a komentáře, že pro tyto děti existují různé druhy speciálních škol. Je tam však zajištěn individuální přístup ke každému takovému dítěti? Sejdou se tam děti se stejným typem postižení, aby paní učitelka mohla, byť ve zjednodušené formě, učit jednotně? Bude tam mít dítě asistentku, která mu bude jeho handicap co nejvíce kompenzovat? Domnívám se, že na naší škole tyto děti takový komfort mají. Samozřejmě, že takové začlenění není jednoduché. Je zapotřebí vytvořit individuální plán a speciální vzdělávací program školy, sladit časové dotace jednotlivých předmětů, zajistit potřebné finance na speciální pomůcky a plat asistentky, vzdělávat se v oboru. Stojí to mnoho času a úsilí. Přesto si myslím, že pokud lze takovéto děti ve škole integrovat a vzdělávat a dokud jim je toto vzdělávání a přístup přínosem, je fér jim toto umožnit a poskytnout.
Nakonec, každý člověk je individualita, jedinečný jedinec, každý jsme jiný a něčím výjimečný. Na naší škole se vzdělávají například i žáci výjimečně nadaní. I Lucinka má ve třídě jednoho takového spolužáka, který nás obohacuje svými nádhernými vyprávěními, recitacemi a různými bohatými a nápaditými příspěvky do našeho třídního časopisu. Je to přesně tak, jak se zpívá v písni Jiřího Voskovce a Jana Wericha: „Ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc.“
Mgr. Markéta Šlajová