Publikováno 12. 4. 2014 • ZŠ Kralupy nad Vltavou, Generála Klapálka
Zkušenosti: poruchy autistického spektra
Příběh chlapce, kterému budu říkat Pavlík, se odehrál před mnoha lety. Tehdy se o integraci ještě moc nemluvilo, počítače sloužily jako lepší psací stroje a připojení k internetu…?
Do spádového obvodu velké školy patří děti z dětského domova, který je od nás jen kousíček za potokem. Jednoho dne odpoledne volala paní ředitelka, že už zítra přivedou chlapce do páté třídy. To opravdu nebylo nic nezvyklého, že se děti ze dne na den z různých důvodů ocitly v náhradní péči a druhý den už byly žáky naší školy. Dobře jsme znali tuto situaci, kdy dítě trochu tápe, protože se mu zhroutil minulý život v rodině.Nový život byl často těžký, ale dítě už vědělo, co dělat, najednou dostalo nový domov, nové spolužáky.
Proč byl osud Pavlíka jiný? To je to, proč si právě tento případ pamatuji. Paní ředitelka DD tenkrát hovor zakončila informací: „ Jo, a je to autista“. O autismu jsme toho moc nevěděli a paní psycholožka, které jsem večer zavolala, řekla, že autismus je tak složitý problém, že žádnou rychlou radu dát nemůže.
Co teď?
Krátce po osmé přišla teta z DD s klukem samá ruka, samá noha, který si mě soustředěně prohlížel. Rychle jsme si předali papíry a já jsem s Pavlíkem osaměla. Chytlila jsem hubenou ruku a společně jsme vykročili tichou chodbou, která často na lidi působí jako trochu temné bludiště. Prostě škola ze sedmdesátých let pro 800 žáků. Snažila jsem se tvářit optimisticky a trochu seškrceným hlasem jsem špitla: „Ničeho se, Pavlíku, neboj“. Klidně zvedl hlavu, podíval se na mě a řekl: „ Já jsem se sem těšil, já se nebojím“. A já jsem mohla odvážně otevřít dveře jeho nové třídy a působit tak, že vše je pod kontrolou a jedná se zcela normální a všední záležitost.
Dnes je Pavlík někde ve světě a já věřím, že se neztratil. Školu absolvoval bez problémů. Moc krásně rýsoval a precizně kreslil takové technické obrázky.
Život jde dál a podobných dětí prošlo naší školou hodně. Integrace je náročná a velmi individuální záležitost. Já už jsem se jí, díky Pavlíkovi,(většinou) nebála.
D. Knöpfelmacherová