Náš Ondra

V červnu roku 2011 přišla za vedením školy maminka s otázkou, zda bychom do školy přijali žáka s těžkým tělesným postižením?

V červnu roku 2011 přišla za vedením školy maminka s otázkou, zda bychom do školy přijali žáka s těžkým tělesným postižením? Popsala nám situaci, že syn chodí na Kociánku, ale jeho tělesné postižení není patrné a na Kociánku chodit nemusí a mohl zvládnout začlenění do běžné třídy. Jednalo se o chlapce do třetí třidy, který měl od narození poruchu obou svěračů, které se operativně nedají odstranit. (Nosil plíny).
Naše škola v té době sídlila ve třech starých budovách, které byly provozuschopné pouze na výjimky. Problém byl s toaletou, kterou potřeboval chlapec samostatnou, ale to nebylo možné. Po dohodě s rodiči, kteří mu zakoupili mobilní bidet se vše vyřešilo. V loňském školní roce jsem se přestěhovali do úplně nové bezbariérové školy, kde má chlapec svůj vlastní záchod.

Chlapec byl veden k samostatnosti a svůj hendikep zvládal velmi dobře. Do kolektivu třídy se výborně začlenil. I když má určité úlevy nikdo ze spolužáků to neřešil a naopak se mu snažili pomáhat. Učitelé, které jsme s tímto po příchodu žáka seznámili, zvládli svůj úkol výborně. Nevyskytly se žádné závažné problémy, které by komplikovaly situaci. Všem patří pochvala a poděkování.

Ondrovi se ve třídním kolektivu daří a je velmi i s rodiči spokojen. Protože má i nějaké výukové problémy, tak  mu pedagogové i spolužáci pomáhají. V letošním školním roce končí docházku na prvním stupni a tím i na naší škole a přestoupí na druhý stupeň na jinou školu. Budeme Ondrovi i rodičům nápomocni při přestupu a výběru nové školy.

Nejvíce spolupracujeme s PPP Brno, a také se Speciálně pedagogickým centrem při MŠ a ZŠ pro tělesně postižené Kociánka 6, Brno.

Zpět na profil školy