V naší škole je integrováno více dětí. Snažíme se zajistit, aby tyto děti dosáhly nejvyššího možného stupně samostatnosti, vzdělání a sociálního začlenění. V kolektivu vrstevníků mají proto více sebedůvěry a realističtěji přijímají své postižení.
Příběh z naší školy se týká Verunky, která je těžce tělesně postižená, má částečně postižené všechny čtyři končetiny a oční vadu. Svůj handicap zvládá výborně.
Když bylo Verunce šest let, vyslovili rodiče přání, zda by u nás ve škole mohla být přijata. Maminka již byla připravena na to, co ji ve škole jako vystudovanou asistentku pedagoga s Verunkou čeká. Tatínek u nás ve škole učí na 1. stupni. Pro Verunku je to obrovský přínos a posouvá ji to velmi dopředu. Kdo jiný může znát potřeby dítěte při sebeobsluze lépe než jeho vlastní máma a táta.
Školní život je zorganizován tak, aby Verunka trávila co nejvíce času během vyučování i mimo se svou třídou. Všichni pedagogové přistupují individuálně, maminka (asistentka pedagoga) pracuje pod vedením učitele. Verunka má o přestávkách dostatek prostoru pro vlastní aktivity a kontakt se spolužáky.
V letošním školním roce již navštěvuje 6. třídu. V tomto ročníku je již nezbytná výuka v odborných učebnách, které se nachází v 1. a 2. patře. Proto byla díky sponzorskému daru RWE nainstalována šikmá schodišťová plošina. Usnadňuje Verunce pohyb ve škole. Veškeré učivo zvládá na výbornou. Asistentka pedagoga (maminka) dopomáhá při psaní, výtvarných a grafických činnostech, při manipulaci s textovými materiály a při orientaci v textu. Při delším písemném projevu pracuje na notebooku.
Je ctižádostivá, snaživá a vždy se snaží zadané úkoly plnit společně se spolužáky. Velmi ráda zpívá, poslouchá hudbu, navštěvuje pěvecký kroužek, ráda čte. Ve výtvarné výchově ráda pracuje s pastelkami a vodovkami, má radost z vykonané práce. Běžné tělesné výchovy se neúčastní, rodina jezdí na rehabilitační cvičení. Verunka sleduje veškeré dění, má přehled o tom, co se děje ve světě, sportu, v kultuře. Dovede se zájmem o událostech hovořit.
Spolužáci, kteří ji znají již od mateřské školy, přijímají Verunku velmi hezky. V třídním kolektivu funguje opravdu jeden pro druhého. Spolužáci jsou ochotni a zvyklí se vším pomáhat, často se v pomoci předbíhají. Vždyť s Verunkou tráví velkou část dne již od mateřské školy, takže tato pomoc je u nich přirozená a zcela určitě v dalším životě budou umět bez problémů postiženým lidem pomoci. Nebudou se za nimi jen podivně otáčet.
Škola je v kontaktu se speciálně pedagogickým centrem. Termín označující postižení je u nás opravdu vždy až jako druhořadý za tím nejdůležitějším, kterým je dítě, žák.