Pod jednou střechou II.

UKÁZKY PRÁCÍ ŽÁKŮ 2. STUPNĚ

UKÁZKY PRÁCÍ  ŽÁKŮ 2. STUPNĚ

Taková normální škola

Na první pohled by se mohlo zdát, že na naší škole není nic zvláštního. Ale když se podíváte pozorněji, zjistíte, že kromě takzvaných „normálních“ dětí sem chodí i mnoho žáků „odlišných“. Jejich odlišnosti jsou různé, některé jsou více vážné, jiné méně, na někom byste ani nepoznali, že je odlišný. Na naši školu chodí žáci postižení nejen fyzicky, ale i duševně. Naštěstí většina z nás chápe, že to není důvod k tomu se jim smát, ale naopak důvod k tomu jim pomoci.

Právě o to se naše škola snaží. Myslím si, že tak by to mělo být všude.            

(žák 9.ročníku)

Možná je jiná, ale máme ji rádi

Naše škola je přizpůsobená potřebám některých žáků se zdravotními problémy.

Jedním z takových případů je dívka ze 7. třídy, která má cukrovku. Škola jí vyhověla v jejích potřebách, dokonce má i na obědech speciálně odměřenou stravu. Na dívce byste nepoznali, že jí něco je. Chová se strašně mile, společensky a má dobré známky. Kdybych si nevšimla odměřování stravy na obědech a neřekli mi to spolužáci, vůbec bych nevěděla, že na naší škole někdo s touto nemocí je. Jsem ráda, že naše škola pomáhá lidem s problémy. Někteří jsou možná v něčem jiní, ale uvnitř jsou to pořád jen lidé, kteří chtějí, abychom jim porozuměli.

(žákyně 9.ročníku)

Můj příběh

Chodím do 7. třídy, mám cukrovku a všichni to chápou, Když se ve třídě měřím a píchám, tak se na mě všichni koukají, ale mně to nevadí. Do této třídy chodím šest let a mám se tu dobře. Učitelé mě mají rádi, i když mám cukrovku. Žiju si normální život, jako ostatní děti v mé třídě. I když mám cukrovku, tak mám ve třídě spoustu kamarádů, nejvíce mi pomáhá Kája, na kterou se můžu spolehnout. Mám ji moc ráda.

(žákyně 7.ročníku)

Je to fajn kluk

Do naší školy chodí spousta postižených dětí.

Také do naší třídy chodí jeden postižený žák. To, že je postižený, na něm není na první pohled poznat, ale když třeba v tělocviku hrajeme vybíjenou a někdo ho vybije, tak začne křičet. Paní učitelka se ho snaží uklidnit, a když to nepomáhá, tak mu řekne, aby si sedl na lavičku. On se mezitím uklidní a je zas úplně normální člověk. Když počítáme a jemu to nejde, tak mu paní učitelka nebo pan asistent pomůže.

Jinak je to fajn kluk a jsem rád, že chodí k nám do třídy.

(žák 8.ročníku)

Žáci jinačí pleti

Do naší školy chodí spousta žáků jiné pleti, i do naší třídy.

Jeden spolužák má problémy, učení mu nejde. Ale to neznamená, že to není náš kamarád, to ne.

Za všemi trochu zaostává a my se mu snažíme pomáhat, ale jenom když chce. Také mu pomáhá paní asistentka. Já vím, že mu vadí, když dostane špatnou známku.

Je to sice žák jiné pleti, ale je to náš kamarád.

(žák 6.ročníku)

Zpět na profil školy