Jsme běžná základní škola, kterou navštěvují žáci prvního až devátého ročníku. Vedle klasických tříd u nás fungují tři speciální třídy pro žáky se středně těžkým mentálním postižením a žáky s těžkým mentálním postižením a souběžným postižením více vadami.
Naši školu můžeme označit za férovou – jsme otevřená instituce pro všechny, což dokládá fakt, že v rámci jedné školy vzděláváme žáky intaktní i žáky s mentálním postižením. Takže děti docházející do kamýcké školy se už nepozastavují nad odlišností vzhledovou ani nad (pro někoho) zvláštním chováním, protože se s jinakostí odmala setkávají a ví, že „být jiný je normální“.
Historie integrace začíná ve školním roce 1993/1994, kdy byli do školy přijati první žáci s postižením. Postupem času byli do běžných tříd integrováni žáci s autismem, kteří plní povinnou školní docházku společně.
Je zřejmé, že žáci se středně těžkou a těžkou mentální retardací vyžadují individuální přístup a je složité „skloubit“ rozdílné vzdělávací programy pro základní školu a základní školu speciální. Nabízí se však oblasti, na kterých lze vystavět společnou výuku, a to hlavně ve výchovách. Např. tělesná výchova a předmět sportovní hry jsou ideální příležitostí pro společné hry a akce. Žáci speciální třídy mají pravidelně jednu hodinu týdně společnou s intaktními žáky. Při společné výuce jsou voleny takové hry, které maximálně zapojí všechny přítomné.
Filozofie inkluze je nám blízká a nevynecháme žádnou příležitost na její podporu. Proto jsme se zapojili do Týdne pro inkluzi. V rámci tohoto projektu probíhala výuka jako obvykle, ovšem s větším důrazem na vzájemnou spolupráci mezi žáky intaktními a žáky s těžkými formami mentálního postižení. Abychom byli konkrétnější, uvádíme aktivity, které proběhly a také se podělíme se o své postřehy a náměty. Třeba Vám alespoň některé z nich poslouží jako inspirace.
Skupina dívek z 9. třídy (mimochodem členek Školního parlamentu) strávila společné hodiny hudební výchovy ve speciální třídě. Spolu s žáky z této třídy si zahrály na hudební nástrojky, vedly je a pomáhaly jim prožitek z hudby si maximálně užít. Vedle zpívání a hrání došlo také na dotazy. Děvčata zajímal způsob práce s dětmi s postižením, některá byla překvapena, jaké všechny úkony je potřeba zajistit těmto žákům,(od dopomoci při jídle po asistenci při základních hygienických návycích). Zkušenost může ovlivnit třeba i rozhodování o dalším profesním uplatnění žákyň.
Hudební výchovu žáci s postižením milují, proto na ní žáci ze speciálních tříd dochází pravidelně. Při společné hodině v rámci týdne pro inkluzi se, tak jako v jiných hodinách, prováděla dechová a hlasová cvičení, dále se zpívaly známé písničky doprovázené pohybem, tancovalo se, hrály se hudebně-pohybové hry.
Při výtvarné výchově se zapouštěly barvy do mokrého podkladu a v pracovní výchově žáci trhali barevný papír na kousky a lepili ho na šablonu listu. Vznikly tak krásně barevné podzimní listy, které ozdobily třídu.
Při společné hodině tělesné výchovy se hrála vybíjená, trénovaly se hody do koše a zbyl čas i na hry. Ačkoli se nabízí domněnka, že žáci s postižením budou snadným „terčem na vybití“, opak je pravdou. Intaktní žáci, jindy tak trošku škodolibí, při inkluzívních hodinách berou na své spolužáky ohled. A ti starší se zase rádi vrátí o pár let zpět a zapojí se do her (vzpomínáte na „Cukr, káva, limonáda…“, „sochy“ nebo na „molekuly“?).
Už čtvrtým rokem žáci speciální třídy recyklují staré kalendáře a přetváří je v nové – doslova, co kus, to originál. Nyní nám s kalendáři pomohli intaktní žáci. Blíží se konec roku, máte-li na zdi kalendář z druhé strany čistý, nevyhazujte jej. Stačí na bílé listy něco namalovat, nakreslit, polepit, natisknout, obtisknout, počmárat, nebo jen prostě nalepit výkresy, pak si připravit tabulku na „kalendář“. Výtvory tak neskončí někde v polici, ale prakticky budou na očích nejméně jeden měsíc.
Ve speciální třídě využíváme strukturované prostředí a nechybí zde odpočinkový kout – v našem případě oddělený skříněmi. Zadní části skříní se nám zdály nezajímavé a smutné, a tak jsme si je začali přetvářet k obrazu svému“. Intaktní žáci malovali jaro, žáci s postižením se pustili do podzimu - barvili listy, které pak společně obtiskovali.
Vánoce se blíží a s nimi naše školní vánoční trhy. Konkurence je zde veliká a je potřeba zákazníky zaujmout. Což takhle šátky a korálky? Pustili jsme se do dekorování hedvábných šátků – to je jedna z nejjednodušších technik, kterou zvládnou snad úplně všichni. Ti trpělivější si v klidu procvičovali jemnou motoriku navlékáním maličkých korálků. Nevyráběli jsme pro zisk, ale utržíme-li za naše výrobky nějaký ten peníz, budeme moci vyjet na výlet!
Došlo i na speciální předměty – intaktní žáci si vyzkoušeli rozumovou výchovu (práci se speciálními výukovými programy, dotykovou obrazovkou, speciální klávesnicí) a řečovou výchovu (jak se znakovým jazykem „řeknou“ barvy).
Původně byla na tento týden také plánovaná Canisterapie. Z důvodu nemoci paní cvičitelky ale byla odsunutá na další týden. Dočkali jsme se však a tak nás opět navštívil velký pes Tonda a malý pejsek Kája, kteří za námi přijeli na tolik oblíbené cvičení a hru s pejsky. Žáci si povídali, kde všude můžeme služby pejsků využívat a jak se o pejsky starat, aby byli našimi dobrými pomocníky a kamarády. Dozvěděli se také, jak vypadá pejsek, který si chce hrát a chová se přátelsky a naopak, jak se chová pes, který je zlý a mohl by nás pokousat. Závěrem se děti s pejsky pomazlily. Po odchodu žáků z 1. stupně do tříd následovalo polohování žáků ze speciálních tříd. Protože je pro úspěšné polohování zapotřebí zabezpečit klidné a příjemné prostředí, probíhá individuálně. Cílem polohování je zklidnění žáků s postižením, navození příjemných pocitů, uvolnění spasmů a prohřátí určité části těla.
Co říci závěrem? Ať už je inkluze pro někoho utopie, výmysl, skvělá věc nebo noční můra, její základní myšlenka je bezpochyby dobrá. Jen je potřeba vzít to za správný konec. Inkluze nabízí nové možnosti, nové situace i překvapení.
Michaela Krajská, Janka Kociánová